Vesmír obsahuje 70 000 bilionů hvězd, které se rozletěly na vzdálenost 700 mil. trilionů km a utvořily jednu miliardu galaxii. Vzdálenost ve vesmíru pomáhaly určovat Nebuly - např. stopy M1 Nebuly (2:55-3:20) šli zhruba měsíc vidět na obloze i při denním světle a Hubblův teleskop. Na Hubblově dalekohledu se poprvé zjistilo, že skládáním jednotlivých snímků na sebe, se obraz čistí. (3:03-40) HT tak v roce 2003 udělal nejdelší expozici - 1 milión sekund (12 dní): 3:43-4:43 a učinil tak pohled do nejvzdálenější části vesmíru - 13,7 miliard světelných let za uvedenou hranici již nejsou hvězdy osvětlující prostor: Dark ages. Takto vzdálené galaxie jsou jiné, nemají spirály apod. (3:43-53). Pohled na vesmír se změnil 1942, kdy astronomové Arno Penzias a Bob Wilson utvořili teleskop zachycující radiové vlny (7:45-53). Jenže jejich signál byl rušen a nedokázali najít příčinu. Rok eliminovaly všechny možnosti (vyměnili všechny části teleskopu apod.) – bezvýsledně. Zbyla jim jediná možnost: rušivý signál přichází z vnějšku galaxie, následně zjistili, že rušivý signál byl pozůstatek velkého třesku: vlny světla se expanzí natáhly a staly neviditelné. Radar tedy zachytil téměř 14 miliard let staré vlny – antické světlo zvané v češtině reliktní záření, za tento objev získaly Nobelovu cenu. Na Penziase navázal prof. David Spergel (1961), který radiové vlny sledoval sondou WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe) původně známá jako MAP. zjistil, že ze změn délky radiových vln lze zmapovat postupné rozpínání vesmíru do doby 379 000 let po velkém třesku (), kdy vesmír zmenšil svoji hustotu natolik, že formy záření nemohly opustit hmotu.
Co se dělo v době od necelou jednu miliardtinu sekundy po velkém třesku do 379 000 let poodhalil LHC - Large Hydron Colidor - Velký urychlovač částic. (4:06-16) , který byl poprvé spuštěn v listopadu 2007 a nahradil tak 8 kilometrový urychlovač částic v Chicagu (na kterém pracoval Leon Leiderman viz add1).
Návod na utvoření simulátoru velkého třesku (4:17): - 100 metru pod povrchem skály vyvrtej 27 km dlouhý v kruhu uzavřený tunel - vyplň jej 1624-ti supravodivými magnety – a máš urychlovač částic. - kolem tunelu vytesej obří místnosti o rozměrech katedrály. Práce cca na 20 let s cenou 4 miliardy dolarů z konečných 6 (wikipedie uvádí 8) - do místností dej kamery umožňující sledovat jednotlivé částice (4:37-9). - protony zrychli na 99,9999 % (uvádí Brian Cox (viz Add2), wikiipedie udává 99, 95 %) rychlosti světla ve dvou proudech směřujících z opačných konců proti sobě. (4:39-43). - každou vteřinu proton olova oběhne tunel přes 11 000 x a nastane cca 800 mil. srážek. Při některých srážka údajně vzniknou černé díry, které prý však ihned zaniknou.
Přínos a cíl LHC Einsteinova teorie E=mc2 platí i naopak, z energie lze vytvořit hmotu, extremní formou této rovnice je velký třesk: vznik hmoty. LHC pomohl odhalit její původní subatomické formy - standard model (standardní model - viz Add3) určující 12 forem hmoty. Tato teorie však má své úskalí, chybí zde element dávající subatomickým částicím hmotnost, v současnosti se předpokládá, že chybějícím článkem je Higgsův boson a LHC má tento předpoklad potvrdit, či najít jiné vysvětlení.
Dodatky
Add2) Brian Cox - spolunavrhoval generátor částic: 44 m na široký, 22 m na vysoký, vážící 7000 tun. - v devadesátých letech s kapelou D:ream tvořil strašný nehit: http://www.youtube.com/watch?v=dIj-6fr2SlI - svým optimismem se snaží popularizovat poznatky o vesmíru a i když sou tyto věci prakticky úplně k ničemu, vždy se tváří, jako že bez nich nikdo neobejde. - získal doktorát z něčeho co myslím trochu souvisí s astronomií.