7000 sv. l. od země - eagern nebula - nejbližší pilíře stvoření (pillars of creation), kterých je ve vesmíru několik miliard. K utvoření hvězdy velikosti slunce (1,5 ml. km průměr) je třeba nebuly 1000x vetší než naše ss. Mrak se zploští v disk. Ve středu disku roste teplota, až se zažehne termonukleární reakce - vznikne Protohvězda. Main sequance - rovnováha mezi gravitací slunce a tlakem slunce proti gravitaci skrze jadernou reakci.
Typy hvězd - velikost hvězdy určuje její barvu ve stavu main seqence.
Červený trpaslík - např. Proxima Centauri (nejbližší hvězda slunci) - jsou nejtypičtějš, nejmenší (1/2 - 1/10 slunce), al tak na obloze viditelné v nejmenším počtu.
Žlutý trpaslík - slunce. Naše slunce (žlutý trpaslík) cca za 5 mld. let (z 10 mld. let) dojde H - zvýší teplotu jádra 10x (konec main sequence), aby mohlo spalovat He. Po cca 100 ml. let dojde spalující se He na uhlík, který již slunce nedokáže spalovat. Gravitace se zeslabí, vrchní vrstvy slunce se začnou uvolňovat - planetary nebula. Jakmile dojde He k udržení termonukleární reakce - přestane působit síla proti gravitaci a slunce se zhroutí do sebe - imploze. Výjimkou (naše slunce je pravděpodobně tento případ) hvězda si může udělat ochranu před gravitací z jádra odpuzujících se elektronů - bílý trpaslík (např. Serius B, je vedle nejasnější hvězdy na obloze - Sírius) - bílý trpaslík má obyčejně 300 x hmotnost Země stlačenou do její velikosti. Čajová lžička hmoty BT by vážila cca 7 tun. Je to hvězda v důchodu, postupně vypouští svoji energii.
Modrý trpaslík: Modré hvězdy (Blue main-sequence star) - 10 000 světlejší, 20 x větší než slunce. 10 x větší hvězda než slunce má cca 1000 x kratší dobou existence (naše slunce má životnost cca 10 mld. let x 10x větší hvězda než slunce žije cca 10 ml. let) x Malé hvězdy žijí miliardy až triliony let. Největší hvězdy jsou ultrafialové.
Binární hvězdys BT mají často jiný konec: bílý trpaslík díky své silné magnetická síle - vtahuje hmotu ze společníka, až dosáhne cca 40 % velikosti slunce - výbuch: 1A supernova. Viditelný výbuch supernovy je cca 1/10 000 energie z výbuchu.
Obří hvězdy (výbuch hvězd cca 10x větší než slunce) - nekončí spalováním He, ale následně uhlík a kyslík, jež se pak spalují v neon a magnesium, následně v silikon a sulfidy a následně železo. Spalování železo již však neprodukuje energii, ale spotřebovává: supernova 2A. v cca 1 vteřině je jádro o velikosti země stlačeno do velikosti 15 km a vrchní vrstvy jsou výbuchem vyhozeny do pryč. Prvky těžší než železo jsou utvářeny až při explozi supernovy. Zničit zbylé jádro "supernovy" je práce gravitace - jádro drží pohromadě elektrony, které se odpuzují, gravitace je změní na elektrony, jádro se smrští - Neutronová hvězda - může mít i např. 15 km na šířku (člověk by na takové hvězdě vážil cca 10-15 miliard kg), mají také vysoký spin: 100x/s a mají velmi silné mag pole - díky čem už se občas uvpní nabité částice po svém mag poli - vzniká zář - pulsar.
Některé hvězdy jsou tak velké (cca 20 větší než slunce) že ani neutronové hvězdy neudrží jejich hmotnost - černá díra. Gravitace přemůže hmotu. Největší výbuch za sebou nenechá ani černou díru: 2006, podzim - největší exploze všech dob: 240 ml. sv. let. exploze supernovy 2006GV. Výbuch hvězdy cca 150-200 větší než slunce. (normální výbuch supernovy je z velikosti hvězdy o velikosti 10 x větší než slunce). Tyto hvězdy se jeví být prvotními hvězdy ve vesmíru, jsou největšími producenty kovů ve vesmíru.
Když se potkají dvě neutronové hvězdy - přiblíží se k sobě, rotují cca 100x za s, dosáhnout téměř rychlost světla, tvar se změní z koule do elipsoidu a sjednotí se. Naše slunce je v časti galaxie, kde nehrozí příliš kolize s jinou hvězdou. Globular cluster - hvězdy již nemají jeden směr, rotují kolem středu rychle a chaoticky ve velké hustotě. Každá hvězda se cca za 10 000 let se srazí s jinou.
Když se srazí dvě hvězdy typu slunce - sjednocení je praktické klidné - hvězdy se sjednotí v jednu větší hvězdu - Blue straglers. Tyto hvězdy občas vznikají v Globular cluster.
Hnědý trpaslík: nízká teplota, velmi málo září, je jich známo zatím sotva par set. Jsou na hranici mezi planetou typu jupiter a sluncem.