Naše galaxie letí rychlostí 134 milí za s., je v ní 200 mld. hvězd (6 mld. má planety).Naše ss 125 glx mld galx.
Gozak - obzervatoř v Německu stará 7000 let, nejstarší obzervatoř, při západu slunce v nejdelší a nejkratší den procházelo branou, bylo mezi volnými kuly bez plotu. Byl postaven 2000 let před Stonhange, nejstarší kalendář.
U pralidí faktor známého (jistého) a neznámého byl mnohem větší - božstva. Cca před 6 sty lety, měli Řekové spočtenou velikost země, vzdálenost na měsíc a hrubý odhad vzdálenosti ke slunci. Na obloze viděli 5 planet - pohybovaly se v epicyklech. Dnes je ale známe podle Římské. 4. st. Aristoteles - Země je ve středu, v kouli kde kolem ní oba slunce měsíc a ostatní. 1 st. př. n - Tolony - epicykly, uměl vypočítat pohyb planet a v elipsách a změnu rychlosti. 15. st. - Heliocentrismus. Pokud bůh tvořil člověka, musel přece člověk být uprostřed.
Koperník:když dal slunce do středu a ostatní planety kolem, zjistil z Tolek , že Merkur (nejrychlejší -obíhá za 3 měsíce)jde blíže k slunci a Saturn (nejpomalejší - obíhá 30 let) se vzdaluje od slunce. Také 1543 - přiznal že přece se jen točí až na smrtelné posteli.
Kepler - prosadil Heliocentrismus, planety ale obíhají v elipsách a mění rychlost, když se blíží ke slunci zrychlují.
Co ale způsobuje změnu rychlosti planet?
Konec 17. st. Galieo Galilei - navázal na Koperníka a Keplera. Využil data získaná z dalekohledu, upravil také dalekohled - přibližoval 30x: Uviděl Venuši v takové přesnosti, že viděl, že má stejné fáze jako měsíc - důkaz, že země není ve středu.(Story Messenger:Bible říká jak se dostat do nebe, ne jak nebe plyne).
Newton - čím jsou dva objekty blíže, tím je gravitační síla větší. G. působí oboustranně (Měsíc na zemi, země na měsíc atd.)
Einsten - časoprostor je pokřiven gravitací, jejíž síle neunikne ani světlo: 1919- při zatmění slunce byl viděn objekt, který byl za sluncem - byl viděn proto, že gravitace slunce paprsek pokřivila. 1921 Einstein získal Nobelovu cenu.
Problém - pokud je hmota pod vlivem gravitace, hroutila by se do sebe, proti zhroucení musí být kontra-gravitace, gravitační konstantase ale ukázala být nefunkční.
Rovnice ukazovala že vesmír se rozpíná, proto kdysi musel být nekonečně malý.
1925 - Edmin Huble (v L. A.), vyvrátil Einsteinovu konstantu - objevil galaxie, pruh na nebi je naše galaxie, co do té doby bylo považováno za vesmír byla pouze galaxie. První objevil Andromedu - 100 sv. let vzdálenou. když objevil, že ostatní galaxie zjistil, že se od sebe vzdalují, podle jeho odhadu ale vypočítal, že vesmír, je starý 2 mld. let, což byla chyba, když naše země byla starší. Jeho počty byly přesné, nepřesné bylo měření.
George Lemetros - křesťan, astrolog, Lemetroa napsal Papežovi, aby se vyjádřil k teorii rozpínajícího vesmíru. Sám předpokládal, že existují pozůstatky z velkého třesku v podobě gama-záření.
Fred Hoyle: že vše od Helia nahoru se utváří ve slunci. Vodík 70 %, Helium 30%. Prosazoval teorii: Steady State - svými show a marketingem jí i prosadil. Zemřel 2001, nikdy nepřijal teorii velkého třesku.
Proti byl Ralf Alfar: pokud H a Vodík vznikl v první minutě po velkém třesku, mělo by nyní být 10 x H než HE, což odpovídá výpočtům.
1949 - George Gemal: pokud opravdu univers vznikl velkým třeskem, radiace, echo, pozůstatky tepla, musí být měřitelné i těď. -jak vznikly H a He?
1960 - byla upravena data a Hublova konstatna začala platit, smrtící ránu SS však dal objev změření radiace - 1965: Penzios a Wilson - nepracovali na Big Bang, ale na satelitech, nemohli ale získat signál. místo toho získali hluk - pak zjistili, že je to pozůstatek velkého třesku.
Problémy Velkého třesku - teplota vesmíru je stejná (proč mají vzdálené objekty stejnou teplotu). -Guth zakladatel teorie inflace, v momentě velkého třesku byly 4 síly jednotné v jednu "superforce" (a pravděpodobně se oddělila prvně gravitace), proto je možné že expanze má větší rychlost než světlo, neboť se na ně ještě nevztahuje Einstenovy zkn. Než se síly rozdělily do 4, vesmír se dostal do rychlosti expanze větší než rychlost světla, čímž se současně zablokovala jeho teplota. 2001 vyslána sonda WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe) k utvoření UV mapy (microwave) reliktního záření - Cosmis Microwave Backround Radiation (CMBR) - relict radiation. Přechůdci WMAP: první objev CMB - 1965 Penzias a Wilson, Relikt-1 (Rus, 1983), COBE (Cosmic Background Explorer) - US, 1989, 45x méně citlivá než WMAP, vypuštěna pouze na oběžnou dráhu, kde jsou rušivé vlivy ze země. WMAP vypuštěna 1,5 ml km od země ke slunci leden 2003 byly data získána: potvrdily teorii inflace. - wiki: potvrdila se plochost vesmíru Mise trvala do roku 2010. 2008 sonda objevila cosmic neutrino background.
Z pětiletého měření WMAP (ukončeno 2008) vyšly tyto výsledky: V době vzniku reliktního záření (před 13 mld. lety) 10 % vesmíru tvořily neuteony, 12 % atomy, 15 % photony a 63 % dark matter (podíl dark energy byl tehdy zanedbatelný). Dnešní universe tvoří z 4.6 % atomy, 23 % dark matter a 72% dark energy.
Ze sedmiletého (posledního) zkoumání (2010) se např. upřesnil vznik vesmíru na 13,72 mld. let.
2009 ESA vyslala do bodu L2 sondu Planc, aby opět měřila reliktní záření a doplnila otazky dané sondou WMAP.
Sondy mapují pouze viditelný vesmírný - obsevable universe: ten však má dvě omezení: minulost a budoucnost. 1) Objekty mohou být vzdálené natolik, že jejich světlo k nám ještě nedorazilo - může k nám ale v budoucnu dorazit a změnit hranici pozorovatelného vesmíru (tato vzdálenost je v současnosti 42 mld. sv. let daleko). 2) Díky dark energy a expanzi vesmíru se od sebe objekty mohou vzdalovat rychlostí větší než rychlost světla - pozorovatelný vesmír se tak zmenší.(tato vzdálenost podle dnešních odhadů leží 62 mld. sv. let)
(Dalším omezením může být pohled do minulosti s rostoucí vzdáleností - to tvoří limit např. pro Hubble, neboť Hubble již dohlédl do bodu, kde ještě nevznikly hvězdy a tedy není žádné světlo.)
Vardanyan s kolegy použil Bayesianův model průměrování, či filtrování dostupných údajů. A vyšlo jim, že zakřivení vesmíru se s největší pravděpodobností blíží nule, a to by znamenalo, že je vesmír s největší pravděpodobností plochý a přinejmenším 250krát větší než jeho viditelná oblast..
BB: v první vteřině se rozpadla superforce na 4 sily. 3 mim po v třesku se teplota zchladila na 3 mil frh a utvořil se H nasledně He (Gamof Almar)
380 000 - se světlo oddělilo od hmoty od tmy a odtud jej zaznamenaly Penzias a Wilson. 1 mld let - vznikly hvězdy. 9 mld. - slunce se zažehlo, sjednotila se gravitace a hmota: první nuklearní reakce.
13,7 mld let - vesmír má 156 mld sv. let.
Big Rip - dark energy, molekuly se roztrhnou.
Wikipedie Pozorovatelný vesmír je definován jako koule v jejímž středu je planeta Země a její poloměr je udáván vzdáleností k nejvzdálenějšímu pozorovatelnému objektu. Tuto vzdálenost v současnosti určují schopnosti Hubbleova vesmírného teleskopu. Observatoř byla od svého vypuštění v roce 1990 třikrát updatována a její schopnosti nadále vylepšeny až k limitu, který poskytuje velikost zrcadla v srdci teleskopu. V roce 2001 prezentovali vědci NASA doposud nejvzdálenější pozorovaný objekt natáhli tak poloměr pozorovatelného vesmíru na 13,2 miliardy let.[1] Hubble ultra deep field představuje nejvzdálenější pozorovanou oblast, kterou vyfotografoval Hubbleův vesmírný dalekohled. Fotografie (viz vpravo) byla pořízena v roce 2010 a je na ní zachycen nejvzdálenější lidmi pozorovaný objekt ve vesmíru, galaxie UDFj-39546284, podle astronomů NASA je vzdálená 13,2 miliardy světelných let od Země.