2 Již zmíněna mise Mariner 4 k Marsu přinesla nijak převratné fotky. Astronomové - zejména Brad Smith - byli přesvědčeni, že sonda letěla na špatné místo.
6 Nasa Smitha požádala, aby řídil další výpravu družic Mariner 6 a 7 . Brad byl přesvědčen, že na Marsu je členitý povrch a že se na něm střídají roční období, utvořil mapu, na niž vytyčil trasu následující družice Marina 6 a 7 (00:00-6). Sondy však nepřinesly o nic zajímavější snímky. Tmavá místa spatřená dalekohledem opět byla původem z kráteru a nikoliv sopečné činnosti jako na zemi (00:06-9).
7 Aby se předešlo faktoru náhody, byla vyslána družice Mariner 9, která měla kolem marsu obíhat a vyfotit každý metr. Jenže když se k Marsu přibližoval, tři dny před doletem vypukla velká prachová bouře a zahalila celou planetu.
8 Vyčnívaly pouze tři tečky (00:24-27), zjistilo se, že to jsou sopky. Největší měla 26 km.
10 Když mraky opadly, sopky se ukázaly ve své velikosti (0:25-30).
11 S opadnutím prachu se objevily další úkazy: 4000 milí dlouhá, 6 milí hluboká, 200 milí široká trhlina – kaňon.(00:43-54).
13 Aby se zjistilo, zda je geologie Marsu aktivní, byla v červenci 1976 vyslána sonda Wiking (00:55), která byla vybavena seismografickými senzory, - ty však nezachytily žádné seismické vlny.
Zatímco Američané byli zaměřeni na Mars, Rusové vyslali sondu na Venuši, jejíž hustá atmosféra rozdrtila už tři ruské sondy. 1975 - druhy Ruský pokus (1:03-04) – sonda vydržela tlak atmosféry, stihla odeslat pár záběrů, ale po sotva pár minutách její čočka nevydržela vysoké teploty Venuše (téměř 500 stupňů) a roztavila ji.
1978 – Rusové vyslali další dvě sondy, které již zachytily kvalitnější záběry (1:05-18).
1989 – NASA vypustila Magellan: sonda, která kroužila kolem Venuše a radarem - jež umožoval proniknout skrz hustou atmosféru - monitorovala povrch: (1:17-25) zjistilo se, že povrch je podobný zemi - přítomnost Hor, nížin, vulkánů, mnohé z nich mnohem větší než na zemi. Raritou ale byly do spirály stočený povrch s četnými sopkami (1:16-19). Objevily se také koryta „řek" v nichž kdysi tekla nejspíše láva.
Krátery na Venuši jsou rozmístěny rovnoměrně – povrch vznikl ve stejnou dobu x ostatní planety slun. soust. mají některé části s více krátery jiné – mladší – s méně. Možnost, že by Venuše měla období celoplošné záplavy lávy se zda být diskutabilní.
Jupiter Europa – (2:06-9) - nemá stopy po kráterech, povrch je tvořen popraskanou ledovou vrstvou (2:09-13). Původně se myslelo, že trhliny jsou způsoby gravitaci Jupiteru, pravděpodobněji se však jeví, že pod zmrzlou vrstvou je oceán: Voyager neposkytl jednoznačnou odpověď, teprve až o 20 let později – Galileo (2:13-5), ukázal, že praskliny vznikly nejpravděpodobněji tím, že horká voda se dostala na povrch a pak rychle zmrzla (2:15-9) – v podstatě jde ale o stejný princip topografické tvorby, jako když se na povrch dostane láva a vychladne. Colisto (0:35-7) – chladný a skalnatý a věky bez jakékoliv aktivity (přesně jak se předpokládalo). Io – (1:30-35) – Voyager za ním zachytil skvrnu – zpočátku domněnka, že jde o další měsíc vystupující zpozadí Ia (1:35-7), pak se ukázalo, že jde o 270 km vysoký sopečný gejzír (1:39-41) – první objevena mimozemská vulkanická erupce (geologicky nejaktivnější objekt slun. soustavy – mapa Ia by se musela měnit každý den). -celý Io je pokryt vulkány (1:40-51). Io je malý, nemá dostatek radioaktivity, aby způsobil takovou reakci: vulkanické erupce jsou způsobeny obrovskou gravitací Jupiteru. Jupiter je 300x vetší (obdobně silnější je i jeho gravitace, která způsobuje sopečné erupce, obdobně jako náš měsíc příliv a odliv. Sama gravitace způsobuje na povrchu teplotu 1000 stupňů. Ganymed
10 let poté co sonda Voyager opustila Jupiter se dostala k měsíci Triton (Neptun) (2:40-55) – nejchladnější objekt sln. soust., i jeho tenká vrstva nitrogenu každou zimu zamrzá, - geologická aktivita byla prakticky vyloučena, jenže Voyager odhalil na povrchu tmavé skvrny 2:54-6. 3D pohled vytvořený změnami uhlu pohledu (2:05-9) po dvou měsících bádání odhalil, že jde o cca 10-ti km gejzíry (3:00-01).
-1977 – NASA vyslala sondu k marsu, která fotila její povrch v jemnějších detailech. (3:00- 20)