je sice 400x menší než slunce, ale je také 400 x vzdálenější, takže se při zatmění zdají být stejné velikosti: Karibské moře 1999 (00:02-5, 00:14-44) – při zatmění slunce oslavováno jako Bůh (stejně jako u řady dalších náboženství) v podobě dokonalého disku.
3 Náboženská představa tohoto charakteru byla nalomena v 1611 (rok po vynálezu teleskopu), kdy Galelio dalekohled upravil (zastínil), sledoval slunce a odhalil jeho skvrny, ze kterých usoudil, že slunce není disk, ale koule. (00:5-13)
5 V Indonésii (00:48-1:48) bylo ještě nedávno zákonem zakázáno sledovat zatměni slunce (mohlo se sledovat pouze z mešity (pokud se dotyčný modlil, aby drak vychrlil zpět slunce) nebo v televizi.
9 Ne vždy však náboženství bylo takto anti-technokratické: v pol. 19. st. vatikánský kněz Angelo Secchi učinil revoluční pohled na sluneční záření – dokázal oddělit různá spektra světla a zvětšit jen záření požadované délky – spektroskopie (spektroskop) - sluneční koronu tak bylo možné sledovat bez zatmění. (1:48-56) Skrz spektra záření se na slunci zjistili přítomné prvky: objevily se také prvky nepřítomné na zemi: Helium (pojmenované podle Řeckého boha slunce helios). Spektroskopem vatikánský kněz návazně odhalil další tajemství – hvězdy mají stejné spektrum (prvky) jako slunce – slunce je hvězda.
23 1973 - 9 kosmonautu bylo vysláno na první vesmírnou stanici Skylab sledovali slunce bez rušivých elementu zemské atmosféry (1:56-2:07). ComanderCharles „Pete“ Conrad – pro něj skylab znamenal víc, než mise na Měsíc. Při startu se však protrhl ochrany plášť Skylabu – podmínky tak byly skrz sluneční záření extrémní. (2:07-30) Teprve po přikrytí trhliny plachtou se podmínky staly přijatelné (2:30-3:03) Skylab objevil CME (3:03-23), k jejíž vysvětlení se staly klíčem sluneční skvrny.
1903 – George Enere Heil postavil v té době největší solární obzervatoř nad městem Pasedína na vrcholku mt. Wilson s prvotním cílem pochopit sluneční skvrny. (3:32-42) V té době ještě nebyla silnici, vezlo se vše na koni jen k samotnému vynesení teleskopu museli koně udělat 600 výstupů. Na své obzervatoři dokázal udělat v té době nejpřesnější fotografie slun. skvr. (3:32-44) ze kterých 1909 odhalil, že sluneční skvrny jsou tvořeny magnetickým polem. Sluneční skvrna (3:46-55) má teplotu povrchu zchlazenou na 2000 stupňů – místem kde magnetické pole vystoupilo na povrch a v oblouku převedlo sluneční erupci na jinou část povrchu. (3:54-6)
25 Ještě 15 let před Heilovým Norsko, za pol kruhem, nejlepším místem na pozorování polární zář, dříve mytologicky považované za bojující duše mrtvých vojáků. (3:56-) z niž se odhalilo, že i magnetické pole specifickým způsobem ovlivňuje sluneční záření. (4:01-8)
30 Kristian Birkeland -1917 spáchal (údajně) sebevraždu (předávkoval se prášky), trpěl silnou paranoiou, za své objevy byl několikrát nominován na Nobelovu. - udělal experiment: uměle vytvořil polární zař. (4:06-42) - magnetometrem sledoval magnetické pole země. - jako první vyslovil předpoklad, že částice při polární záři pochází ze slunce. Jeho teorie však byla zavržena, neboť převládal názor, že vesmír je prázdný. Pokud však byl vesmír prázdný, jaká síla směřovala ocas komety vždy směrem od slunce? Vědecká obec zastávala stanovisko, že ocas komet stáčí sluneční světlo. 1947 Ludvig Bieman spočítal, že ocas komet musí natáčet více substanční element a jedinou možností bylo dle něj Solair corpuscilararni radiation. Tuto teorii vzápětí atakoval Sidney Chapnem – zastánce prázdného vesmíru: tvrdil, že slunce je 330 tis x větší než země, takže žádna z částic nemůže opustit tuto gravitační past, částice ze slunce se k nám dostávají z korony, jež je mnohem větší, než lze vidět při zatměni.
33 Eugen Parker – se sešel s oběma, zjistil, že teorie Biermana a Chapmena se sice vyvracejí, nemůže existovat solar corpuscilar wind a extend corona – korona by bránila SCW, ale nedokázal ani jednoho vyvrátit. Dal tyto dvě rovnice dohromady a sestavil teorii: Supersonic solar wind (4:43-7) - statickou koronu opravdu nemůže žádná částice opustit, ale skrz erupci korona dokáže propustit sl masu rych. 500 km za s. Parker musel čekat pět let do r 1962, než byla k Venuši vypuštěna sonda Mariner 2 s detektorem částic měřícím nakolik je vesmír prázdný. (4:47-59) JPL plazma detektor odhalil, ze ve vesmíru našeho okolí je neustale sluneční vítr (přesahující rychlost Parkrových odhadů) o rychlosti 300 - 800 km.
Merkur – (5:07-11) Parkerův sluneční vítr vzal jeho atmosféru, stejným způsobem se předpokládá ztráta většiny atmosféry na Marsu, kde je atm. 100x řidší než naše X Venuše - má atm. 100x hustší atm. Země - magnetické pole země chrání před sl. zářením.
38 Když Voyager míjel Plynové a Ledové obry (i na Plutu, kde slunce vypadá jako zářivější hvězda), zachytil u nich radioaktivní hluk (šum), jež byl důsledkem zapasení magnetické pole planet se slunečními erupcemi. Když byly sondy Voyager 3 roky cesty za Plutem, satelit Gold Stone (Californie)od nich zachytil rušivý zvuk , přestože v okolí 3 mld. km nebyla žádná planeta. Zjistilo se, ze před 400 dny byla na sl. velká erupce, které sondy zaznamenaly po 100 dnech, když je sluneční částice míjely. 300 dní po zaznamenání slun. erupcí sondy zachytily již zmíněny radioaktivní hluk. () Zpočátku se nevědělo, zda jde o záření původem z planet, nebo objektů vzdálenějších než slince, Heliopauza – sluneční vítr je zastaven interstelá rním plynem (jde o akt) 4x dále za Plutem než ke Slunci.
41 Rok 1995 byl počátkem další éry – byla vypuštěna sluneční sonda SOHO (Solar and Heliospheric Obseravatory) jež sledovala slunce v UV-záření, radioaktivní záření a viditelném světle. (5:48-6:11) Sonda (společným projektem ESA a NASA, vyrobena v však také zaznamenávala zvukové vlny (seismické vlny): zjistila, ž každých 6 minut se slunce jakoby nadchne pak dalších 6 min jakoby vydechuje – vznikají pulzy utvářející specifický povrch slunce, (6:11-13) silnější erupce vytvářejíc seismickou vlnu putující po sluneční až na vzdálenosti 1000 km. (6:12-5) Pod povrchem slunce sonda objevila reky (6:15-25) Slunce je továrna – po velkém třesku 75 % H, 25 % He, slunce z H utváří další prvky, které při explozi vypustí do svého okolí . Takto vznikla naše soustava: před 4,5 ml v naší blízkosti vybuchla supernova, její prach se seskupil do disku. (6:25-55)