Titan (Saturn VI) je největší z 62 dosud známých měsíců planety Saturn a po Ganymedu druhý největší měsíc v celé planetární soustavě. Objevil jej holandský astronom Christiaan Huygens 1655, byl pojmenován po Titánech, dětech Urana (boha nebes) a Gaie (bohyně Země) - Saturn byl nejmladším z Titánů.
Cassiny a Huygens - 1990 NASA ve spolupráci s ESA začala vyvíjet sondu Cassiny s atmosférickou sondou Huygens (již z drtivé většiny Evropským projektem pojmenovaným po objeviteli Titanu). Cassiny byla 15 října 1997 na mysu Canaveral vynesena do vesmíru soudobě nejsilnější raketou Titan 4 (1:40-2:11), rychlost potřebnou k cestě na Titan sonda dále získala slingshoty: 2 x kolem Venuše (1998, 1999), 1x kolem Země (1999), čímž dosáhla rychlosti přes 80 000 km/h nutné k dosažení Jupiteru (2000), 1:11-47, odkud se dalším slingshotem dostala 9. března 2004 do gravitačního pole Saturnu a 1. července na jeho oběžnou dráhu– při manévru proletěla jeho prstencem (což se BTW voyageru nepodařilo), protože vstup na oběžnou dráhu se odhalil na třetí oběh, aby se upravila rychlost a vzdálenost mezi H a C a tak se odstranil Dopplerův jev (zkreslující a tím znemožňující frekvenční komunikaci mezi sondami), který technici v průběhu meziplanetárního letu odhalili (zjištění příčiny miskomunikace mezi sondami a její odstranění trvalo 2 roky z cesty letu). -25. prosince 2004 byl Huygens třemi malými náložemi vystřelen k Titanu (2:21-44). - 14. ledna 2005 sonda přistala a středisko mise bylo z USA přemístěno do Německa. Jedná se dosud o nejvzdálenější přistání umělé sondy ( 10 AU, 1,5 mld. km), sonda přistávala cca 2 h a další 2 h vydržela podmínky Titánu a vysílala získaná data ke Cassiny: 11:30 110-ti metrový satelit Greenbank v západní Virginii, (2:48-51) našel signál vysálaný ze sondy Huygens intenzitou srovnatelnou s vlnami z mobilního telefonu. Signál však byl příliš slabý, aby satelit data dešifroval. Data došli 15:31 přes sondu Cassiny, měly však dojít ve dvou oddělených kanálech, fungoval však jen den (druhý riciever se nezapnul) – došla tedy jen polovina dat (zejména obrázků a záběrů) a i ta nebyla úplně tím, co se od nich čekalo: předpokládalo se, že od 40- 50 km přestane oranžová mlha atmosféry, ale ta sahala až k zemi, a tak z přistání sondy nebyly pořízeny očekávané snímky.
Penenometr sondy ukázal, že sonda přistála v ledovém písku nasáknutým methanem.
Cassiny dal 3 roky (mise byla v roce 2008 prodloužena a ještě nebyla ukončena) obíhal (obíhá)kolem Titanu a zkoumal jej infračerveným zářením a radiovými vlnami.
Přínosy Snímky ukázaly, že povrch Titanu se stále mění geologickými procesy zejména kryovulkanickou činností: místo lávy je erupována voda se čpavkem , který snižuje teplotu změny skupenství na led až na -100 C. Zdá se tedy být pravděpodobné (což již dříve naznačovaly teoretické studie), že pod povrchem tvořeným ledem (tvrdým jak zemské nerosty, s teplotou kolem -180°) je ukrytý globální oceán čpavkové vody. Patrně zde existuje síť moří, jezer kanálů a řek, ve kterých proudí kapalné uhlovodíky (zejména methan)a vodní koloběh, při dešti mají kapky methanu objem téměř golfového míčků a skrz malou gravitaci padají kapky pomalu (6-7x pomaleji). (2:18-21) Obloha Titanu je temná (jako při zatmění) ale lze vidět Saturn, atmosféra je hustá tvořená převážně z dusíku a metanu, její tlak na povrchu je o 60% vyšší než v pozemských podmínkách. Někteří vědci se domnívají, že atmosféra na Titanu je obdobná naši atm. před cca 4 mld. roky. Byly zde objeveny sloučeniny, jež sice mají daleko k protejnům, ale mohou se stát iniciátorem jejich tvorby.